Neoveská družinaNeoveská družina

Lesnica

Lesnický erb Úřední název: nemá
Panovník: 1 rok se schází sněm krajských poprávců
Hlavní město: Gyros
Správní dělení: 11 krajů
Další města: Březí, Vodigar, Gula
Počet obyvatel: 3,1 milionu, z toho lidé 1 mil., trpaslíci 0,5 mil., hobiti 1,5 mil., elfové 0,1 mil.
Bohové: Radosť (hobiti), Starc (lidé)
Vojsko: není
Zboží: víno, koření, kukuřice, sladký brambor, jemné mechanismy
Měna: 1 geld = 10 fenigů

Dějiny

Ostrov Lesnica je lidmi a dalšími národy trvale osídlen od roku 16 od přistání Bílé lodi. Vzhledem k tomu, že nebyl osídlen ani elfy, kteří se na moře příliš nevydávali a výpravy dál než nadohled pobřeží nepořádali do té doby vůbec, dostali se na ostrov až s prvními lidskými a hobitími osadníky. Ostrov prožil celé pohnuté dějiny lidských pokolení relativně v bezpečí a ačkoli nebyl uchráněn vpádu skřetů, kteří dodnes tvoří svoji malou enklávu izolovanou na severu země, nikdy se jej příliš velké války nedotkly. Ale pojďme od začátku. Objevitel Lesnice se jmenoval Koljik, pozdější král Lesokraje a Lesnice. Loď Striela přistála u jejích břehů v létě asi 16. rok po přistání Bílé lodi. Šlo tedy o první generaci lidských osadníků. Již od počátku byla zde založena první osada. Na rozdíl od Lesokraje byla půda na Lesnici zcela volná a neexistovala zde žádná omezení. Však také první smlouva, která byla mezi jednotlivými rasami na Lesnici sepsána o pět let později konstatovala, že všechny rasy jsou si na ostrově rovny co se týče přístupu k půdě. Rasová rovnost se však brzy rozšířila i na rovnost společenskou. Dalšími smlouvami byla zakotvena také správa na ostrově. Bylo ustaveno, že za vládce bude ustanoven král Lesokrajský, tedy Koljik I., avšak pravomoce panovníka byly stanoveny od počátku tak nízké a slabé, že ten neměl na dění na ostrově od pořátku velký vliv, nehledě na faktickou odloučenost. Byly mu však přiděleny državy, kterých nesměl být zbaven, avšak ani sám se jich nesměl zbavit. Faktická moc taky byla svěřena do rukou sněmů jednotlivých občin, které byly zakládány. V nich měl právo podílet se na rozhodování každý ženatý nebo již ovdovělý muž. Jednou za rok se pak scházeli zástupci každé občiny u stolu panovníka, kde rokovali o věcech budoucích.

Mapa rozložení obyvatelstva Lesnice

Lesnici od počátku osidlovali především půlčíci za nimi pak lidé a trpaslíci, kteří prozkoumávali tamní pohoří. V menší míře pak přicházeli také elfové, kteří obsazovali rychle mizející lesy. Systém rozdělování půdy byl jednoduchý. Pokud kdo přišel na neobsazený kus země, mohl z něj pro sebe vzít kolik uznal za vhodné. Přišel-li někdo jiný mohl udělat samozřejmě totéž, ovšem již zabraná půda byla nedotknutelná. K vymezení zabraných držav sloužili tzv. Stúpky. Dřevěné, později kamenné sloupky zaražené do země obsahující značku toho kterého majitele. Postupně se kolem obsazování pozemků vytvořila celá řada zvykových pravidel, která jsou dodržována dodnes. Například zřizování cest tak, aby jejich průběh po pozemku byl co nejkratší, avšak šetřil co majitel pozemku na něm prováděl. Povinnost, ale i právo cizích osob tyto zřetelné cesty využívat. Z výše uvedených důvodů se tak mnoho rodin, kterým se nepodařilo získat půdu na pevnině na Lesnici odebralo za ziskem svého vlastního hospodářství. Lid Lesnice tak požíval od počátku svobody, které se obyvatelům na pevnině nabýt nepodařilo, neboť tam probíhalo rozdělování půdy podstatně jinak. Na podrobnosti se můžete podívat v popisu dějin Lesokraje. Další dějiny Lesnice byly do jisté míry nezávislé na dění na pevnině. Lid Lesnický zasáhl do tamních událostí významnou měrou vlastně jen třikráte. Poprvé se tak stalo těsně po katastrofálních stínových letech, které však neměly na život Lesnický zdaleka tak drtivý dopad, jako na pevnině. Toho chtěl využít jistý Zdavěsin. Vypověděl jménem Lesnických obyvatel poslušnost Prvnímu království a dědicům Koljika I. Shromáždil také muže, kteří vypluli na lodích se snahou dobývat území Planiska a posléze Lesokraje, tehdy ještě známého Prvního království. V Planisku je nečekal žádný odboj, neboť zde nebylo po nájezdech skřetů prakticky co dobývat. Naproti tomu vojsko Prvního králoství je zastavilo hned na březích Haltravy. Dobývání však skončilo tak rychle jak začalo neboť Zdavěsin, aby získal zdroje pro armádu, která se neobohatila kořistí, začal navrhovat daně a omezování svobod, které se mezi lidem Lesnickým, zejména hobity, elfy a trpaslíky, kteří se beztak na válce nezúčastnili setkali jen s pohrdáním. Armáda Zdavěsinova se tak rozpadla. Stalo se tak roku 134 od přistání Bílé lodi (dále jen p.b.l.). Po něm se o podobnou akci pokusil ještě jeho syn, někde zvaný Zdavěsin II. Ačkoli vládcem nikdy nebyl. Jeho výsledek byl však ještě horší, neboť zvědové z Lesokraje odhalily výpravu lodí z Lesnice a přepadly je ještě po cestě k pevnině. Na tyto události tak zbyla jen jedna památka. A sice ta, že od tohoto roku se konal sněm občin až do svého zrušení v roce 500 p.b.l. vždy ve městě Gyros, kde sídlila rodina Zdavěsinů, zatímco do té doby byl putovním shromážděním.

Druhým zásahem do dějin pevninských království byly události při vypuknutí epidemie bílé nemoci. Tehdy se Lesnické přístavy z obavy před šířením nemoci na ostrově uzavřely, jak bylo rozhodnuto na sněmu občin roku 340 p.b.l. Z Lesnice se také jen málo vojáků účastnilo tažení proti Severnímu králi. Byli to především členové lidských rodin, které ještě udržovaly příbuzenské svazky s rodinami na pevnině, především šlechtickými, našlo se ale i pár trpaslíků. Nikdo z nich se však již z válek nevrátil. Po té co byl nalezen lék na bílou nemoc byly obchody s pevninou opět obnoveny.

Naposledy pak Lesnica zatočila dějinným kolem, když poskytla útočiště těm, kteří prchali z pevniny během třetího skřetího tažení, které rozvrátilo všechny pevninské státy. Příchod exulantů měl za následek velký rozvoj měst. Ten přišel v pravý čas, protože na Lesnici proběhlo vylodění skřetů, kteří se ji pokoušeli dobýt. Byla to především bohatá města, která přispěla prostředky na obranu, zejména vystavění severní obranné zdi, kterou zbudovali trpaslíci usazení v Dolirském pohoří. Z venkova pak přicházeli dobrovolníci do armády, které se podařilo skřety za relativně malých strát poslat zpátky do moře. Jedinou výjimkou byla malá enkláva na severu za ochrannou zdí. Ta zůstala uvězněna na severním výběžku po té, co magická síla severního hvozdu vytvořila v zemi hlubokou průrvu a dřevěné lodě skřetů prý zapustily kořeny a nedalo se snimi odplout. O sever Lesnice se nikdo příliš nestará a o skřetech v tamních končinách se mnoho neví. Je nejisté, zda tam ještě vůbec nějací žijí. Jediným zdrojem informací jsou zkazky tamních osadníků.

Exil pevninských trval 30 let. Po porážce skřetích vojsk se většina z uprchlých rodin navrátila, aby se opět chopila vlády nad svými územími a poddanými. Od té doby se Lesnica dočkala dalšího období rozvoje, neboť obchod se zámořím pozvolna roste celou dobu od konce válek se skřety a obyvatelstvo se těší již několik staletí svobodnému životu na tomto ostrově.

Společenské uspořádání a správa země

Jak již bylo naznačeno, obyvatelé Lesnice se těší velké svobodě v porovnání s jinými státy. Každý má právo vlastnit půdu a libovolný majetek. Společnost je založena především na obchodování s výrobky a to ať už řemeslnými nebo zemědělskými. Poněkud stranou, tohoto uspořádání stojí elfové, nicméně pro hobity, lidi a trpaslíky toto platí téměř beze zbytku.

Uspořádání země je decentralizované. Původně měli hlavní slovo jednotlivé občiny a jejich sněmy. Jak však rostl počet obyvatel, došlo shromáždění občin k tomu, že toto uspořádání je již nepraktické. Vždyť posledního zasedání se účastnilo 5 000 hlasujících a třikráte víc hostů, k čemuž muselo být zaplaceno a pronajmuto několik polí a nahrazena pošlapaná úroda, kteroužto částku ve zlatě hradili ze sbírky účastníci sněmu.

Proto se rozhodlo, že Lesnica se rozdělí na kraje. V nich bude volen jeden poprávce, který dobře zná zvyky, kterými se řídí obyvatelé. K němu se pak ustanovovala družina soudců, kteří se střídali tak, aby byly během funkce poprávce vystřídáni ze všech občin z kraje. Šestkráte do roka se tak v krajských městech koná na rynku jarmark a soudci soudí žaloby, které kdo proti komu podává. Tento systém funguje až do dnešního dne s malými obměnami. Soudci a poprávce jsou drženi ve veliké úctě. Každý rok se pak poprávci schází v městě Gyros a rokují. Povinností soudců je pak každý nový rok, stejně jako je tomu i v jiných zemích na pevnině v krajském městě předříkat jakých práv se může kdo domáhat podle zvyků, jež se mezi lidem drží. V současnosti to však vypadá, že dojde k vydělení měst z této praxe. Respektive, že města se stanou samostatnými „kraji“ s vlastním poprávcem a soudci.

Vojsko v této zemi neexistuje. Téměř každý statek je však vybaven zbraní a obyvatelé nejednou prokázali, že jsou hotovi i ve spolku bránit svůj majetek. Někteří jej i rozšiřovali za hranicemi své země.

Obyvatelstvo Lesnice

Jak již bylo naznačeno, většina obyvatel Lesnice jsou hobiti, kterých je asi 1,5 mil. Následují lidé s 1 milionem, trpaslíci, kterých je asi 0,5 milionu, elfové, kterých je pouhých 100 tisíc. Kočovní kudůci se zde příliš nevyskytují, stejně tak krollové, kteří se sem dostali maximálně jako otroci exulantů za časů skřetích válek a nyní se toulají řídce obydlenými vrchovinami na severozápadě. Skřetí obyvatelstvo na severu nelze mezi obyvatelstvo Lesnice počítat už proto, že pravé počty nejsou známy.

Víra obyvatelstva je také různá, neboť tam kde vládne svoboda není jednoho boha. Nejčastěji je však uctíván Radosť a Starc, ve venkovských oblastech také Žírn. V velkých městech jako je Gyros, Vodigar nebo Březí jsou však chrámy všech uctívaných bohů. Je tomu mimo jiné také proto, že cizinci, kteří tato sídla navštěvují za účelem obchodu přispívali na vybudování těchto templů. Obyvatelstvo Lesnice je většinou ve své víře poměrně vlažnější než lidé na pevnině. Nenajde se však téměř nikdo, kdo by svůj chrám nenavštěvoval v pravidelných intervalech.

Úroveň žití je na Lesnici velmi vysoká porovnáme-li ostatní země. I ti nejchudší jsou dobře zabezpečeni. Existuje zde však neveliká skupina velmi bohatých obchodníků, kteří získali jmění na zámořském obchodě. V úctě je především rodinný kruh, proto kdo má příbuzné je o něj dobře postaráno doku žije svůj život. Nezřídka se stává, že i ten, kdo o své zázemí přišel, bývá přijat do rodiny jako její člen a je sním tak nakládáno. Naproti tomu zrada na rodině se přísně trestá a vzhledem k vazbám, které se mezi obyvateli Lesnice prolínají takový člověk často musí volit vyhnanství, neboť u obyvatel by se nedožádal ani slané vody.

Povaha obyvatel je vesměs stejná u všech ras bez rozdílu. Nepočítáme-li tedy krolly a elfy. Obyvatelstvo Lesnice ctí nade vše osobní svobodu, na druhém místě je pak rodinný kruh. Obyvatelé Lesnice bývají sečtělí, bystří, nezřídka však také poměrně chamtiví a sobečtí k těm, kdo nejsou jejich nejlepšími přáteli. Mnohdy se vám může stát, že některý z lesničanů vám pomůže, avšak očekává, že mu jeho laskavost v dohledné době alespoň oplatíte, pokud se s ním již přímo nevyrovnáte. Velice dobře si pamatují, kdo je jejich dlužníkem, nicméně nezapomínají ani splácet dluhy vlastní a to poctivě i s úroky. Co se týče obchodu, bývají nesmlouvaví, vědomi si ceny a nedostatku zboží, které nabízejí. Elfové na Lesnici žijí především v lesích na západě, příliš z nich nevycházejí, jejich jediným oficiálním kontaktekm bývá vyslání svého zástupce na každoroční sněm poprávců. Svoji společnost si řídí na základě vlastních zvyků. Udržují jakýs takýs kontakt s elfy Lesokrajskými. Starají se především o své lesy a do měst příliš často nejezdí, pokud nepotřebují využít služeb řemeslníků nebo cestovat přes moře do Lesokraje.

Hospodářství

Mapa hospodářství na Lesnici Na Lesnici kvete především obchod všeho druhu. Každý kdo něco vytvoří, hned hledí jak by to za co a s kým vyměnil. Na Lesnici se ze zemědělství pěstuje především kukuřice a sladký brambor. Dále pak také chmel, vinná réva, tabák a konopí na provazy. Roste zde také celá řada bylin a koření, které jsou žádaným artiklem v zámoří. Z řemesl pak kvete především jemná práce. Lesnica je známa produkcí různých složitých mechanismů, které však vytváří jen několik specializovaných dílen v největších městech a nechají si za své vynálezy náležitě platit. Jinak však lze na Lesnici natrefit prakticky na každé řemeslo a všechna mají slušnou nebo vynikající úroveň. Zajímavostí je, že Lesničtí nevlastní sami příliš mnoho lodí. Obchodní styky zařizuje především flotila Lesokrajská. Snad je to tím, že hobiti a trpaslíci, kteří jsou největšími obchodníky příliš otevřené hladině neholdují. Je tak zvykem, že ten kdo kupuje zboží z Lesnice, přebírá si jej v přístavu a za dopravu již nese odpovědnost sám. Lesnické zboží je však tak žádané, že kupci z jiných zemí sem za obchodem rádi přicestují.

Na Lesnici probíhá ražba mincí, které razí trpaslíci v Doliru. Jedná se o zlaté mince zvané geld a stříbrné fenigy. Jeden geld pak činí 10 fenigů. Jde o velmi stálou ražbu, neboť kvalita mincí je stejná už téměř 300 let.

Pamětihodnosti

Lesnica je plná zajímavých výtvorů přírody nebo lidí. Přírodními divy jsou především veškeré horské masivy tvořené vysokými kužely, v nichž je možno prolézat četné jeskyně a hledat drahé kameny. Dlužno však říci, že hory jsou obývány trpaslíky a mnohdy se tak stáváte zlodějem, pokud zde slídíte. Na sever od rozdělin se nachází pozoruhodný slaný močál a pamětihodností je severní hvozd, kam se však málokdo podíval a svědkové mluví o divokém lese plném nástrah a nebezpečí. Zajímavé je také podhorské jezero na řece Hýr, kde žije mnoho rybářů. Zapomenout nelze ani na písčité duny na výběžku pevniny na jihozápadě, které jsou porostlé řídkou travou. Na pobřeží těchto dun se nacházejí četné písečné kosy, jenž jsou nebezpečné pro lodě připlouvající ze severozápadu.

svet/zeme/lesnica.txt · Poslední úprava: 2009/12/05 00:54 autor: korhul