Neoveská družinaNeoveská družina

Elfové

Dějiny

Na počátku byla Myšlenka. Byla krásná a ušlechtilá a zní vede podstata ke všemu. Ta Myšlenka se rozlétla a byla zvěstí pro věci, aby byly a aby byly dobrými nebo zlými. Dosáhla pak ke dvěma semenům. Jedno přijalo myšlenku a počalo klíčit. Druhé myšlenku odmítlo, ale počalo klíčit také. Obě semena dala růst rostlinám a ty postupně stvořily ze svého pylu vše, co je na zemi. A pak to, co má původ v prvním semenu je dobré a co v druhém je špatné. Každý tvor i rostlina i předmět, co se má zrodit na svět má si zvolit, ze kterého semene chce vyrůst a takový bude, takové mu bude uděleno poslání. A pokud se mu znelíbí, má právo jej zaměnit, sezná-li, že nedokáže to prvé naplnit. Však čím více jej mění, tím méně naplní Myšlenku a čím méně ji naplní, tím méně se stane součástí její podstaty a po smrti s ní hůře bude zpátky splývat, neboť vše má původ v Myšlence, ať dobré nebo zlé a na konci vše se stane znovu její součástí, bude-li kdy zcela konec.

Toto je elfská představa o počátku světa jak je zachycena v hlavním díle elfského náboženství zvaném “Quenta“. Věří tedy, že počátek všeho leží v prapůvodní ideji. Základní hodnotou elfské kultury je možnost jednotlivé volby a schopnost jedince zvolit si cestu a cíl svého života.

Pověst "O Silrondovi"

Jak je patrno, elfové žijí na Horohvozdě dlouho, tak dlouho, kam až sahají jejich psané kroniky a ještě až dále. Patrně nejstarší pověst, kdy je možno dokazovat jejich existenci na Horohvozdě má své místo před asi pěti tisíci léty. Jejím obsahem je i nejstarší píseň elfů.

Píseň zapadajícímu slunci

Sklesne oheň s nebes
k večeru jak zrána znova vystoupí,
má milá, s tebou jsem šťasten
když dlíš v mém náručí.
A navždy pro tu chvíli budu
a k slunci se modlit též,
ať přijde znova příští den,
jak jarní zlatý déšť.
Ať se znovu skloní
a já položit svou hlavu
bych mohl ve tvůj klín
a říci dobrou zprávu.

Silrond

Celá báje “O Silrondovi” pak vysvětluje příčinu lesenské dlouhověkosti (na lidská měřítka). silrond byl králem lesenů u jezera Palúrë. Podle báje sídlí v horách na severu mocný duch Fairilfirin, jenž je nesmrtlený a žije ve svém hradě od počátku věků až do konce světa. Každý den prý se koupe v prameni života a tím způsobuje, že je nesmrtelný. Silrond zatoužil po nekonečnosti života a vydal se do hor nabrat kouzelné vody do měchů a z ní by si pak připravoval lázeň. Avšak Fairilfirin jej zajal a věznil ve své pevnosti.

Jelikož však každý den se vracel z hor vysílen, nechal Silronda, aby mu připravoval koupel na večer. On tajně nabíral vodu do svých měchů a každý den měl jí víc a víc. Když došlo k tomu, že naplnil je všechny, dolil káďi pro Fairilfirina, vzal měchy a dal se o překot do běhu dolů z hor. Duch jej začal pronásledovat a Silrond běžel tak rychle, až zakopl a měchy se mu toztrhaly o ostré kameny a balvany. Ač celý mokrý doběhl do údolí a vrátil se zpět do svého království.

Avšak voda z pramene, kterou nabral a jenž zkropila jeho tělo, prodloužila mu život a jeho potomkům a nyní již téměř ve všech pokoleních lesenských proudí něco ze Silrondovi krve.

Ti jejichž linie je nejpřímější Silrondově, dožijí se i čtyř století, on sám prý, žil a panoval po sedm set padesát šest let. Průměrný lesen na světě dlí asi sto sedmdesát pět roků. I tak jsou však některé enklávy lesenů dosud netknuté Silrondovým rodem. Téměř všechny z nich, především na severu, v odlehlých částech tamních hvozdů, považuje toto za svůj vyjímečný stav a představení místních obcí úzkostlivě dbají na to, aby rodokmeny místních nebyly zaneseny dlouhověkou krví.

Elfí králové

Následující tabulka zachytává sled potomků Silrondových v nástupnické královské linii. Poslední král, Tuilindor dosud panuje.

jméno léta vlády podle lidského kalendáře
Silrond -4231 - -3475
Yárand -3475 - -2852
Tassarquild -2852 - -2290
Aurëlind -2284 - -17511)
Laitissë I. -1751 - -1247
Moicán -1247 - -771
Findoricon -771 - -286
Alalmë -286 - 187
Laitissë II. 356 - 187
Failamar 787 - 1207
Tuilindor 1207 - 1278
Celkem 5434

Silrondovo království založilo hlavní elfské sídlo na západě v údolí mezi Zuboroží a Prachovem. Na ostrově v jezeře Palúrë začalo vznikat město Nendos. Již tehdy byl Horohvozd pokryt zcela lesy a elfí království tak nemělo jasné hranice, v podstatě sdružovalo všechny eldar.

V této době započíná také obsah Nyárijí, přestože ta první, zvaná Quenta Silrondi byla sepsána patrně až po smrti prvého elfího krále. Popisuje příchod Silrondova rodu na Horohvozd a jejich usídlení, skutky Silronda a jiné ranné elfské příběhy. Končí právě Silrondovou smrtí, kdy na trůn dosedá jeho nejstarší syn Yárand. Další Nyárie zachycují životy zbytku králů a dění v elfí říši.

Po příchodu lidí a po Roce stínu, kdy zmizela z povrchu Horohvozdu velká plocha lesů začali se ještě více projevovat rozdíly mezi jednotlivými oblastmi elfského osídlení a vývoj se začal ubírat ještě více rozdílnými cestami. Havním centrem se stal Hvozd, kde sídlí dodnes největší počet příslušníků národa. Tamní království je totiž přímým pokračováním Silrondovi dynastie.

Ve válce se Severním králem nesli elfové mnohem větší tíhu bojů než lidé, ač lidští historikové nejsou obeznámeni příliš s tím, co se dělo za Zuboroží během krutých bojů. Nicméně elfové byli jistě větším soupeřem pro Severního krále než lidé, které dokázal v podstatě již rozprášit. Po té, co se lidská nobilita z Pomoří a Lesokraje stáhla do azylu v elfích hvozdech, měl již Severní král spadeno čistě na elfy (přes potíže na Lesnici), především na Hvozd samotný. Je až záhadou jakým podivným řízením se stalo, že to byl nakonec Vodislav z větve Pomořanských králů, kdo nalezl v horách Dobromila Spáče a porazil Severního krále, čímž ukončil staletí bojů.

Od doby konce těchto válek počaly se před konfliktem sbližující se národy zase oddalovat, neboť lidé nikdy nedocenili naplno, jak moc elfové sami strádali a naopak ve vlastní pýše zvýšili své zásluhy na konci bojů, přestože Vodislav patrně ne zcela četně získal znalosti elfských mudrců a využil je, ač jak se zdá, byl jeho úspěch spíše dílem náhody, neb z kusých informací mohl jen se štěstím nalézt správnou cestu.

Náboženství

Náboženství tohoto národa je velmi propracované a zahrnuje velké množství různých rituálů. Zvláštností je, že v podstatě nemají žádného boha, jak je možno vydedukovat i z úvodu této stati. Elfové uctívají svět, všechny jeho složky jako dokonalý celek, jehož jsou součástí. Víra elfů tak zpočívá v životě v souladu se zákony přírody, ba přímo až v jakousi odevzdanost jim. Základní myšlenkou je, že celý systém se chová předvídatelně. elfové mají skrze tzv. “Vykladače koloběhu” vytvořenu a udržovánu obrovskou zásobu naučení o rozmanitých zákonitostech přírody, které jsou chápány jako dané přírodou elfům, aby se mohli s ní sblížit a fungovat podle jejího záměru. Od časů Silronda bylo těchto moudroslovných pouček vytvořeno na tisíce pro celé území Horohvozdu. Ovšem tak, jak se příroda mění, tak některé ztrácejí na významu a naopak je nutno tvořit nové.

Během staletí vznikaly také různé odnože a skupiny Vykladačů, které se lišily od sebe chápáním především elfího údělu v koloběhu přírodním. Tou první, která stojí za zmínku je fatalistická sekta Voronda. Členové této skupiny uznávají názor, že jediný, kdo má právo měnit ustanovení světa je příroda a svět sám. Oni mohou pouze pomocí věšteb a vidění odhadovat její záměry, avšak to, co přichází není obsaženo v myšlenkách žádného tvora, nýbrž je dáno ustanovením původních zákonů prvotní myšlenky. Druhá skupina, Tyaro, neboli “Hybná síla” je hnutí, které vzalo za své ideu, že leseni jsou těmi, kdo mají přírodu očišťovat od zla a nežádoucích vlivů a to za každou cenu, bude-li to pro světodění příhodné.

Obřady, které elfové vykonávají během roku týkají se především událostí v přírodě.

Tak slaví jarní svátek Lothalassi neboli slavnost rozvíjejících se květů a listů. V létě jsou to zase Meryáve, aneb svátky lesních plodů. Na podzim pak k uspání přírody je prováděn obřad Furmë.

Krom takových svátků, které jsou dodržovány všude, kde lefové žijí, jsou také místní veselice a obřady, které se vztahují k jednotlivým konkrétním událostem nebo lokalitám, kde došlo k nějakému pozoruhodnému dění.

Způsob života

Elfové obývají dnes několik hlavních lesnatých území na Horohvozdu. Tím prvním je rozsáhlý lesní porost na západě Lesokraje. V této oblasti přišli poprvé do styku s “lidem z moře” a také zde mezi nimi a lidmi, potažmo trpaslíky, hobity a kudůky a panují nejlepší vztahy. Elfové zde s převážně lidským obyvatelstvem čile spolupracují a obchodují. Náboženské skupiny zde nemají takovou váhu. Druhý větší a hlavní celek elfy ovládaný je Hvozd na zádpadním úpatí Zuborože, jehož velikost dává lesenům existenci obrovského tajuplného impéria. Ve Hvozdu žijí leseni odříznuti od okolníhpo světa s minimálními diplomatickými kontakty na svého nebližšího lidského souseda, Pomořanské království. proslýchá se, že v Hvozdu se k moci skrze krále dostali členové skupiny Tyaro, která nepřeje kontaktům s lidmi, neboť je považuje za jeden z nežádoucích vlivů koloběhu světa. Poslední skupinou jsou elfové ze severu. Nejsou organizováni v žádné státní uskupení. Žijí spíše v duchu starých tradic souladu s přírodou, kde v čele jednotlivých obcí stojí “Vykladači.

Dům zámožných elfů

Aby však nebyly jednotlivé skupiny od sebe odděleny, pravidelně každého třetího roku, koná se v jedné z částí velký sněm, kam se vydávají družiny z každé části, především aby se pozdravili, vyměnili si znalosti a noviny. Na tomto sněmu usedá Rada, ve které mají zastoupení pěti členů elfové z Hvozdu, tří z Lesokraje a dvou ze severu.

Společenské rozvrstvení se liší dle oblasti, ze které elfovépocházejí. Zatímco v Lesokraji převzali uspořádání “lidu z moře” a mají tedy svého vévodu, aristokracii a poddané, ve Hvozdu je situace jinačí.

Ve Hvozdu vládne král, který je nejvyšším představitelem moci, od časů Laitissëho II. i nejvyšším nýboženským činitelem. K uplatnění slouží rozvinutý aparát úřadů, které jsou však až na výjimky čestnými posty pro Urozené. Ti odvozují svůj původ od příbuzenských vztahů s původními 12 elfskými rody, zejména pak od příbuzenství se Silrondem, putuje tedy v nich největší díl “dlouhověké krve”. Ostatní obyvatelé jsou členěni na dvě části.

Svobodní nemají v životě žádných překážek. Mohou neomezeně nabývat majetek (a tak se například vyšvihnout do hořejších vrstev) a stěhovat se po území říše. Nemohou však zastávat královské úřady.

Svázaní jsou lidé, kteří byli uvrhnuti v nemilost, popřípadě jejich potomci, v závislosti na povaze trestu. Dále váleční zajatci, koupení otroci,osoby uvrhnuté ve službu pro neplacení dluhů apod. Podléhají vůli svého pána, avšak není s nimi jednáno jako s věcí. I oni mají některá práva. Například není beztrestné ublížení či zabití, byť i vlastnímu, svázanému. Svázaným přestane člověk být v případě, že uplyne doba, po kterou byl jeho rod vystaven tomuto trestu, zpravidla však přechází změna statusu až na potomky, jsou-li jací. Dále může být, ve vyjímečných případech být otrok přijat svobodným nebo dokonce urozeným do příbuzenského svazku (adopce) se souhlasem svého majitele a tím být “zbaven pout”.

Konečně pak elfové ze severu, kteří žijí spíše roztroušeně, nelze tedy říci, že by měli nějaká ústřední zřízení. Spíše se spojují po jednotlivých vesnicích v kmeny, které spolu konají rady a slaví některé svátky.

Krajiny obývané elfy

Obyvatelstvo elfí je především venkovské. Elfských měst není mnoho. V podsatatě čistě elfí obyvatelstvo žije pouze v jednom, Nendos. Za další by se dal považovat Aqel u jehož zrodu také elfové stáli, leč dnes je to již čistě lidské sídlo a po elfech zbyla na tomto místě jen slavná brána Aldu a prapodivná magie, která se čas od času projevuje a přivádí obyvatele města do svízelných situací.

Elfové špatně snášejí výpravy mimo svoji domovinu a jejich život, až na výjimky, se dlouhým pobytem mimo zdravé lesy významně krátí. Počet všech příslušníků této rasy lze jen těžko určit. Odhady hovoří o 50 - 100 tisících elfů v Lesokraji, asi 300 tisísích elfů žijících ve Hvozdu a 30 tisících v severních končinách.

Co se týče obživy elfů, sestává především z lovu a obhospodařování lesa, neboť jejich kultura a život je s lesem spjat naprosto do konce. Občas na světlinách a mýtinách zřizují políčka pro zemědělské plodiny, většinou však mouku dělají spíše z žaludů, z nichž dokáží také připravit, za přidání jiných kořínků z bylin, skvělý horký nápoj do zimních měsíců.

Vzhled

Fyzickou konstituci elfů snad netřeba popisovati. Jsou drobnějšího vzrůstu, spíše útlí, mohou působit někdy až neduživě, především u těch jedinců, kteří přebývají déle v lidských městech. Mají velké oči, barva je různá, stejně tak i vlasy, které obvykle nechávají růst do větší délky, mohou být plavé nebo tmavé.

:horohvozd:lesen.png

Stran jejich šatu se sluší říci, že ti nejobyčenější elfové z řad poddaných nosí účelné ošacení v podstatě podobné tomu lidskému, jestliže vykonávají rozličné práce. Tedy lněné haleny, plátěné kalhoty, kožené kazajky. U slavnostních svátečních oděvů je však odlišné od lidí zdobení. Elfí výšivky jsou jemnější a navíc daleko více zachytávají motivy spojené s lesním protředím, především stromy a květiny, také však zpěvné ptáky a zvířenu neopomíjejí. Majetně zabezpečenější jedinci si mohou nechat zrobit oděvy ze svláštní velmi jemné tkaniny zvané pastë, jejíž výroba je opředena tajemstvím a probíhá v hloubi Hvozdu, opředena mocnými kouzly tak, aby žádný nepovolaný nemohl toto spatřit. Zvláštností takových rouch pak jsou tuhé límce rozličných tvarů, které se nasazují přes hlavu na krk, často tvořící jakési okruží pro pláště různých délek.

Barvením jsou elfové schopni dosáhnout jakékoli běžně poptávané barvy. Společenská úroveň roucha se tak poměřuje bohatstvím vyšitých motivů. Oděv bývá protý jakýchkoli kovů a drahých kamenů, stejně tak doplňky a šperky, které bývají umně zhotovane kombinací dřev popřípadě minerálů, ovšem v jejich surové podobě.

1) Aurëlind nastoupil na trůn až v době své plnoletosti v 18 letech, do té doby bylo v držení moci koleguim regentů, tzv. Turlieva

svet/narody/elfove.txt · Poslední úprava: 2007/05/04 23:23 autor: korhul