Tak se konečně dostáváme ke třetímu dílu našich statí o magii, který by měl poreferovat o posledním nadpřirozenu ve světě Horohvozdském. Prošli jsme si “sféru” bytí - tedy to, jakým způsobem působí nejrůznější přírodní síly, které vlastně ani tak nejsou silami, jako spíše projevy různých dalších bytostí, které jsou lidskému (hobitímu, trpasličímu,...) zraku skryty. Také jsme nahlédli do oblasti bytí, kde se různí nešťastníci i šťastlivci potýkají se svými určenými osudy, k nimž je nezadržitelně vede užívání jejich schopností. Zbývá nám tedy ta dost možná nejrozšířenější magie. Ta kterou při troše snahy dokáže ovládnout každý. Vlastně to možná ani není nic nadpřirozeného, jen do dokonalosti dovedená dovednost.
Vůli má každý myslící tvor. Někdy je svobodná, jindy nesvobodná. Právě o potlačení autonomie vůle subjektů jde v tomto druhu magie. Již od počátku věků si lidé začali všímat toho, že jsou mezi nimi takoví, co bez mají moc slova. Hlasem a jazykem podsouvají ostatním svoji vůli, tím, že je přesvědčují. Byli mezi nimi vládci, šamani a další, kteří tyto schopnosti využívali i zneužívali. Dokázali ovládat chování lidí tak, aby bylo nápomocno jejich cílům.
Postupem času se vyvinuly dvě techniky, jak lze ovládat lidské chování. Ta první je starší, je poněkud neohrabanější, za to však jednodušší na provedení, protože nestojí tolik úsilí. Využívá lidského podvědomí a patří sem takové psychologické triky jako je hypnóza, podmíněné reflexy apod. Cíl takového působení vůbec nemusí tušit, že je pod nějakým cizím vlivem - což je ovšem nezřídka nevýhodou. Navíc se omezuje na nepříliš složité úkony, vylučuje samostatné myšlení. Tato technika mnohdy závisí na nějakém signálu, spouštěči, jenž se nemusí projevit, nebo se ukáže ve špatnou chvíli. Nicméně technika samotného “naprogramování” osoby je v podstatě 100% spolehlivá a jde s ní provést prakticky jakýkoli záměr. Nabízí velké možnosti co se týče utajení, protože zmanipulovaná osoba prakticky nemůže nic prozradit, neb už z principu neví. Proto i při použití sofistikovaných postupů druhé úrovně bývá na jednoduché techniky pamatováno.
Nicméně jak rostl počet bytostí na světě, jak rostly obce, kmeny a rody, začalo se ukazovat, že vzhledem k množství těch, které je potřeba ovlivňovat, se ukazují být postupy výše uvedené přece jen zastaralé. Mnohem praktičtějším se jevilo skutečně přesvědčit lid. U některých záležitostí je to věc snadná, neb se my všichni slušní lidé shodneme na různých věcech, jakože vražda je zločin, krásti se nemá a smilstvo je nepřípustné. Jsou však otázky politické, takové, na něž nelze odpovědět ano či ne. Jsou to možnosti kterými se děje ubírají. Zde pak rozhodují různé zájmy, které se pro sebe snaží cosi urvat, když se kroky lidu uberou tu nebo tam. Samozřejmě, že král nebo kníže může určit: “Jděmež cestou našich předků...” nebo naopak “Svět jest změněn a my musíme opustit staré stopy...” Nicméně není sám. Má tu šlechtu, kněží, lid. Ti všichni mají jiný názor a přesto, že panovníka by měl následovat, neměl by ten naopak jít v nebezpečí rozkolu. Přesvědčit všechny o své pravdě, toť byl věru úkol, který začal před našimi otci stát. Avšak člověk vládne jazykem a myslí, proto byly vynalezeny takové postupy jak toho dosáhnout.
Druhý způsob tak spočívá na tom, že slovo podněcuje myšlení a dokáže změnit, co si jednou člověk do hlavy vzal. Je to obracení vůle dle vlastní. K tomu je potřeba hbitý jazyk, uhrančivý pohled, neobvyklý výzor a studium času, povětří i lidských povah. Své myšlenky dokáže vyjevit řečí téměř každý. Nicméně ne každý je takovou osobností, že když něco řekne, lidé za ním jdou, následují jej. Jsou lidé, kteří k tomu mají předpoklady a ti mohou dosáhnout neskutečných výsledků, avšak jde toho i nacvičit. Ten kdo ovládá čarovná slova a vládne vůlí předstoupí před shromáždění a to je rázem nadšeno pro jeho plán, ochotno ihned naplnit veškerá přání a pokyny mluvčího nebo toho, za nějž jedná.